Lednice Saši Rašilova

Ani si nevzpomínám, kdy jsem byl poprvé v lednici, ale určitě vím, že to byl magický okamžik, který poznamenal veškeré mé další pobývání v tom středobodu našich domácích doupat – v kuchyni. Jako dítě jsem stával s pootevřenými ústy u těch bílých dveří, z nich jako z báječné výkladní skříně tryskalo oslepující světlo žárovky, která se rozsvítila právě jen v tom okamžiku, kdy jsem do ní nakoukl. Jinak je tam děsivé prostředí – zima, ticho a tma.