Kuchyň totiž není jen více či méně místnost vkusně zařízená kuchyňským nábytkem. Je to svým způsobem srdce celého bytu, výrobní linka, kam přicházíme jako dělníci do tovární haly. Aby však všechno fungovalo a vy jste neodcházeli z kuchyně jako po náročné směně, vyplatí se dodržovat některá pravidla. Například dbát na správnou výšku pracovní plochy, horní skříňky umístit jen do určité výšky, mezi sporákem a digestoří ponechat dostatečný prostor, aby pára a vůně z jídla sice mizela co nejrychleji tam, kam patří, ale abyste si přitom nerozbíjeli čelo při každém naklonění nad hrncem. Architekti o těchto pravidlech hovoří jako o dodržování ergonomie.
Jednou měř, pak si vybírej
Největší rozdíl mezi kuchyňskými linkami před dvaceti či patnácti lety a současným kuchyňským nábytkem spočívá v narušení jednotné výšky pracovní plochy. Starší typy měly shodnou výšku spodních skříněk, dřezu i sporáku. Tato výška byla zpravidla 86 cm. Výsledek? Všichni, kdo měřili nad 165 cm, se u mytí nádobí hrbili nad dřezem. Jen osoby s výškou kolem 160 až 165 cm se totiž v okamžiku, kdy stály u dřezu a položily ruce volně na dno dřezu, nemusely ohýbat. Když si ovšem chtěly sundat něco z nejvyšší, třetí police horních skříněk, potřebovaly židli nebo schůdky. Populace však za posledních dvacet let vyrostla a navíc výrobci pochopili, že jednotná výška pro všechny pracovní zóny je nesmysl.
Nejdříve se tak na trhu objevily kuchyně s nastavitelnou výškou soklů, pak se výšky jednotlivých pracovišť „roztrhly“ a přizpůsobily se charakteru práce i výšce postav, které v kuchyni nejčastěji pracují.
Uvádět konkrétní výšku skříněk proto není nejsprávnější, lepší je hovořit o vztahu mezi postavou a výškou pracovní plochy. Platí totiž, že při delší práci při přípravě jídla by se páteř neměla ohýbat v úhlu větším než 20°. To, co vyhovuje ženě vysoké 165 cm, proto nestačí dívce měřící o deset centimetrů víc.
Občas je všechno jinak
Samozřejmě můžete namítnout, že i kuchyňská studia nabízející luxusní nábytek od známých světových výrobců dnes prezentují kuchyně s jednotnou výškou pracovní plochy. Někdy je důvodem použitý materiál na pracovní plochu (to se týká zejména přírodního kamene), ale buďme upřímní — v těchto kuchyních se většinou vaří hodně málo. Navíc zde nechybí nikdy myčka a často také pomocnice v domácnosti, která se postará o úklid.
V těchto kuchyních se ovšem striktně dodržuje doporučená výška při umístění vestavné parní či elektrické trouby a mikrovlnné trouby, snadný přístup do spodních i horních skříněk, ale také maximálně účelné dispoziční řešení. Tam, kde to prostor dovoluje, bývá oblíbeným řešením „ostrůvková“ kuchyň, u níž je sporák či varná plocha umístěna do volného prostoru.
