Nábytek ve spojení s kolečky má i dnes hlavně praktický význam, i když zrovna teď můžeme
hovořit také o módnosti tohoto
prvku.
Kolečko a životní styl
Nábytek na kolečkách nemá v našich krajích velkou tradici. Objevoval se hlavně v podobě dětských kolébek, postýlek, servírovacích stolků a kolečkových židlí. U větších nábytkových kusů bylo kolečko využíváno spíš jako pomůcka pro handicapované nebo jako neškodný designérský výstřelek. Změnu v chápání přineslo až rozšíření plastů do interiéru a hlavně pak rozvoj a dostupnost sdělovací a komunikační techniky. Právě technické vymoženosti jsme si zvykli stavět na nábytek s kolečky. Týká se to především televizorů (televizní stolky na kolečkách dovolily snazší přesun přístroje), později hifi souprav, kon-
tejnerů na CD a videokazety a ještě později počítačů.
Kolečka se nezastavila ani před nábytkem pro obývací pokoje. Souvislost se změnami životního stylu je zřejmá. Obývací pokoje se otevírají, nejsou to „pokoje parádní“, které se udržují, ukazují a slouží sterilnímu programu, ale společenské místnosti, v nichž to z celého bytu „nejvíce žije“. Velmi často bývají propojeny s kuchyní nebo jídelnou, takže různé servírovací stolky a pojízdné kontejnery našly mezi těmito provozy smysluplnou a nerušenou cestu. Na koleč-
kách se objevují i jídelní stoly, ale hlavně menší konferenční, čajové či různé odkládací stolky.
