Domy s kamennou věží a arkádami shlížejí na své chudobnější sousedy s feudální nadřazeností, nízké valbové střechy s obrovskými vikýři či bavorské pavlače s tvarovaným zábradlím pohrdají českou tradicí. Obrovské domy zaplňují celé své pozemky a je jim jedno, že maximální povolená zastavěnost je zákonem stanovena na 30 %. Domek, který jsme tu navštívili, se jako jeden z mála naopak docela neokázale schovává mezi vzrostlými stromy.
Projekt šitý na míru
Architekt Jaroslav Tachecí, který mě vezl na “místo svého činu”, vysvětloval už po cestě počátky vzniku projektu, okolnosti, za kterých dům vyrůstal. Málokdy se některá stavba obejde bez problémů, ale stavební firmu, která začala stavět tady, hned tak někdo asi v neschopnosti nepřekoná. Naštěstí ji po čase nahradila jiná, a tak vše dopadlo jako v pohádce – se šťastným koncem. Ale nepředbíhejme událostem.
Architekt Tachecí patří k těm, kteří projekt se svými klienty velmi dlouze a pečlivě připravují. Povídá si s nimi, zkoumá způsob jejich života, záliby, názory. Dá se říci, že vztah mezi ním a klienty musí být velmi osobní, protože se v rámci dobrého provozu řeší i soukromé záležitosti rodiny. Většinou každý zákazník má určitou vizi svého budoucího bydlení, ale často ji nedokáže konkrétně popsat, někdy může mít i zkreslené nebo nesprávné představy. Právě rozhovory nad prvními nákresy dokáží mnohé vyjasnit a projekt se může od počátku vyvíjet tím správným směrem.
Kromě požadavků klienta sehrál v tomto případě velmi důležitou roli také samotný pozemek. Na parcele stálo několik krásných vzrostlých stromů, a tak se dům musel kolem nich doslova protahovat, aby se jich zachovalo co nejvíce. Výslednou koncepci tvoří přízemní dům s obytným podkrovím, půdorysně zalomený do písmene L. Tvar půdorysu odpovídá umístění na rohové parcele, do obou ulic je domek uzavřený minimálně prosklenou fasádou a chráněný vysokými stromy. Velká okna obytných místností se obracejí do vnitřní zahrady, která je před zraky zvenčí zacloněna samotným domem.
Přestože jako vždy bylo nutno dodržet stanovené odstupy od hranice pozemku, takové řešení na způsob atriových domů navazuje na odvěké tradice našeho venkova chránit si soukromí svého vnitřního dvora. Charakter venkovských staveb je dán i sedlovou střechou ve sklonu 45° a podélným půdorysem, který je v jednom rameni protažen ještě o “výměnek”, garsonku nad garáží se samostatným vchodem z chodby (paní domu ji chce jednou využívat ke svému povolání jako rehabilitaci). Přínosem je nejen získání dalších obytných či podnikatelských ploch, ale i vhodné začlenění garáže, která u jiných domků často vytváří nepěkné přístavky.
