Digestoř – ozdoba kuchyně

Pokud se mluví o digestoři, není už dávno řeč jen o technickém zařízení, vedle funkčnosti zvažujeme především její estetickou roli v interiéru.

Různé druhy, různé použití
Jsou vlastně dvě možnosti, jak včlenit digestoř do interiéru, a ty určuje umístění varné plochy. Buď je součástí horní části kuchyňské sestavy, nebo je zabudovaná v prostoru nad varným ostrůvkem. Z tohoto umístění vyplývají také různé nároky na design a na vzduchotechniku. I když s tou už si nemusíme dělat zbytečné vrásky. Na trhu jsou digestoře vybavené recirkulačním uhlíkovým filtrem, které mohou pracovat kdekoli v kuchyni bez napojení na odtahové trubky. Uhlíkový filtr se vyměňuje při běžném provozu přibližně jednou za rok. U dražších odsavačů je znečištění filtru signalizováno barevnou indikací. Klasickou variantu představuje digestoř s odtahem (patří tam, kde se na odsavač pamatovalo již v projektu, a roura či odtahové hadice — i když dnes mohou být subtilnější, plastové — proto nezaberou zbytečně místo v horních skříňkách). V některých variantách lze odtah vést spodem (podlahou), to oceníme hlavně v interiérech s vysokými stropy.
Podstatnou vlastností digestoře je její výkonnost. Správně by se vzduch v místnosti měl za hodinu vyměnit až patnáctkrát. Proto digestoř vždy kupujeme s vědomím, do jak velké místnosti ji pořizujeme (jiná stačí do malé panelákové kuchyně, jiná pak do kuchyně propojené s dalším obytným prostorem). V prvním případě nám stačí výkon do 300 metrů krychlových za hodinu, v druhém to bude chtít výkon kolem 600 až 800 metrů krychlových. Digestoře jsou běžně osazeny kovovými tukovými filtry, které zabraňují zanášení motoru, dají se lehce vyjmout a umýt. Kvalitní výrobky jsou minimálně hlučné a jsou vybaveny nejrůznějšími funkcemi (regulace výkonu, paměťové funkce atd.).