Zdravé spaní ve vaší ložnici

Třebaže postelím a tematice zdravého spaní vůbec již bylo věnováno mnoho pozornosti, jsou české ložnice nadále doslova Popelkami našich domácností. Zůstávají skromně ukryty před zraky návštěv – a tak se v nich často šetří na nábytku i matracích.

 

O moc lépe na tom se zdravým spaním nejsou ani děti, které odrostly dětské postýlce. Do jejich pokojíčků se stěhují vysloužilé gauče nebo postele po rodičích, kteří si pořídili novou kompletní ložnici a starý nábytek je jim líto vyhodit. Podobně nevyhovující variantou bývají rozkládací pohovky, které mají šetřit místo. V lepším případě se dětem kupují laciné gauče s úložným prostorem, které sice jako nové mohou být postačující, ale jejich životnost je omezená. Pod náporem dětských her se totiž kostra takové postele rychle zbortí.  

 

  

I když je postel pro zdravé spaní nejdůležitější, k tomu abychom se ráno probudili odpočinutí a v dobré náladě, přispívá ještě několik důležitých věcí. První je především volba vhodného prostoru pro spaní. Ideální je samostatná ložnice umístěná v klidové části domu, nejlépe s orientací k severu. Nemáte-li dost prostoru, umístěte lůžko v nejméně frekventované části místnosti. Na oknech by přitom neměly chybět žaluzie nebo závěsy.

 

Důležitou úlohu hraje i výběr barev stěn a nábytku. Vhodné jsou tlumenější tóny, spíše z palety chladných letních nebo zimních barev. Vyvarujte se raději červené a dalších výrazných odstínů, které brání klidnému usnutí.

 

Při umístění lůžka můžete dát na vlastní intuici, ale nemělo by stát přímo proti oknu. Ranní světlo by vám totiž rušilo poslední sladké chvilky spánku a hlava ležícího spáče by se navíc mohla ocitnout v průvanu. Z podobného důvodu se proto vyvarujte umístění lůžka u obvodové zdi domu – pokud nemá skutečně účinnou izolaci, procházející chlad vám může způsobit zdravotní potíže. Také u vnitřní zdi je vhodné obložení za lůžkem, které zamezí jak případnému prochladnutí či nepříjemným odřeninám, tak i poškození malby. U malých dětí dokonce hrozí otrava barvou (pokud nezvolíme speciální „dětskou“ barvu). Není totiž nic neobvyklého, že si malí průzkumníci zkusí stěnu ze zvědavosti „olíznout“.

 

Nadarmo se neříká, že ten, kdo vymyslel postel, by si zasloužil Nobelovu cenu. Když už tedy máme k dispozici takový vynález, užívejme ho tak, aby nám byl jen ku prospěchu.