| Zní to jako příklad pro žáky základní školy. Při vytápění tradičními radiátory bude teplota u stropu zhruba o 8 °C vyšší než u země, kdežto při podlahovém vytápění naměříte u země asi o 3 °C více než u stropu. Protože tepelnou pohodu organismu ovlivňují nejvíc právě nohy, vychází srovnání jasně: v případě podlahového topení můžete mít u země 20 °C a u stropu jen 17 °C, zatímco radiátory vám stejný pocit tepla od nohou nabídnou jedině tehdy, když bude u stropu 28 stupňů! V praxi tedy podlahové vytápění znamená příjemnější obytný prostor a hlavně úsporu kolem 20 % energie. |
|
|
Další kladné bodyArgumentem ovšem není jen ekonomika, nýbrž také zdraví. Nižší teplota v místnosti méně vysušuje vzduch. Když teplo stoupá přirozeně z podlahy, je i proudění vzduchu méně intenzivní a nevíří se tolik prach (jde v podstatě o sálání tepla, nikoli o jeho konvekci z topných těles). Přičtěte estetickou stránku a skutečnost, že vás radiátory ani trubky neomezují při rozmisťování nábytku. Rovněž tržní hodnota domu či bytu instalací podlahového topení stoupne. A pokud myslíte ekologicky, zaujme vás na tomto způsobu vytápění možnost využití alternativních zdrojů energie – především tepelných čerpadel.
|
Má to vůbec chybu?Ovšem i podlahové topení má své slabiny. Nehodí se například do místností s velkými prosklenými plochami, kde od chladných oken táhne. Ze zdravotního hlediska má sice podlahové topení nakročeno správným směrem, ale není to úplný ideál – ještě zdravější je vytápění kachlovými kamny nebo zabudované topení stěnové.
U starých a špatně zateplených domů vás tepelné ztráty objektu někdy nutí k nastavení vysoké povrchové teploty podlahy, kterou pak můžete vnímat jako nepříjemnou. Ale popravdě řečeno, větším rizikem dnes bývá opak: dobře zateplené domy vyžadují tak málo energie, že se podlaha vůbec nezahřeje na citelnou teplotu. Pak je řešením zmenšit vytápěnou plochu, abyste dosáhli vyššího měrného výkonu, a tím zvýšení povrchové teploty podlahy.
|
|
|
