|
|
Možná vás napadne, že v době, kdy je z veřejného vodovodu zásobováno asi 90 % obyvatel, musí být domovní studna přežitek. Kupodivu to tak není a důvodů, proč jsou studny stále významné, nalezneme hned několik. Podle průzkumu, který uskutečnilo Národní referenční centrum pro pitnou vodu při Státním zdravotním ústavu Praha koncem 90. let, se asi
1,44 milionu obyvatel (14 %) trvale zásobuje z individuálních zdrojů pitné vody. Nejvíce uživatelů soukromých studní je ve středočeském, východočeském a jihomoravském regionu. Nadto zvolna přibývá lidí, kteří vodu z vlastní studny začínají používat přinejmenším jako zdroj užitkové vody. Příčinu tohoto trendu nalezneme velmi lehce – je to poměrně vysoká cena upravené vody z vodovodu.
Kromě toho mají studny hojné sezonní využití jako zdroj vody v rekreačních objektech. Uplatní se při zálivce zahrady, napouštění bazénu, praní, splachování toalety aj. Studny slouží i jako důležité nouzové zdroje vody, např. v případě dlouhodobé havárie vodovodu. To všechno jsou důvody, proč důležitost malých vodních zdrojů nikterak neklesá.
|
Jak jsme na tomJe tu však jeden závažný a u nás až příliš častý problém – závadnost vody ve studnách. Dřívější regionální průzkumy vodních zdrojů ukazovaly na jejich bezmála stoprocentní závadnost. Novější studie z roku 1999 zjistila, že v rámci České republiky existují významné rozdíly a že v mnoha okresech a regionech se podíl závadnosti studní skutečně pohybuje mezi 90 a 100 procenty.
Autoři studie na základě analyzovaných údajů přitom připouštějí, že téměř 90 % studní nevyhovuje požadavkům ČSN 75 7111 na pitnou vodu, a to alespoň v jednom ukazateli. Tým odborníků se ovšem domnívá, že o zdravotní závadnosti, nebo lépe zdravotním riziku, lze hovořit nanejvýš u 60–70 % studní. „Situaci je nutno i nadále považovat za kritickou a je třeba podnikat kroky k nápravě,“ uvádí se v závěru zprávy zveřejněné roku 1999. |
|
