|
|
Dvě děti, velký věkový rozdíl a místností méně než členů rodiny. Situace, kdy se dvouletý všetečka dostal k výkresu třináctiletého pubescenta a řádně ho vylepšil, jsou spíše pravidlem než výjimkou. Konflikty dětí jsou na denním pořádku a hromosvodem, po němž se svezou, jste vy, rodiče. Jak podobným situacím předcházet? Obětovat ložnici a rozdělit děti? Nebo počkat, až mladší doroste a potíže se vyřeší samy?
Věkový rozdíl mezi dětmi, který lze ještě považovat za sourozenecký, je podle psychologů sedm let. Byty, zvláště ty staršího data, nebývají prostorné, a tak leckdy nezbývá než umístit obě děti do stejné místnosti. Jak takový pokoj zařídit? Nabídka nábytku je v obchodech bohatá a ukázkami dětských sestav z katalogů býváme většinou nadšeni.
|
|
Dětský pokoj by však měl být v první řadě funkční. Asi nejtěžší je skloubit soužití batolete a dítěte školního věku. Potřeby dvou školáků jsou už relativně blízké, a to i tehdy, když se jedná o středoškoláka a dítě mladšího školního věku. Kterému z dětí dát tedy při zařizování přednost? Tak asi otázka nestojí. Středoškolák i batole mají své potřeby, které je pro jejich zdravý vývoj dobré respektovat. Než se pustíte do nákupů nového zařízení dětského pokoje, je dobré prodiskutovat vše s potomky, nebo alespoň s tím starším, a jeho názor v rámci možností respektovat. Zamezíte tak situacím, kdy sice nakoupíte nádherný nábytek, ale ten se nakonec ukáže zcela nepraktickým.
|
 |
SLOVO PSYCHOLOŽKYMgr. JANA MYNÁŘOVÁ, dětská psycholožka |
