|
Evergreenem domácností už v dobách našich praprababiček býval takzvaný skleník. Nešlo však o stavbu v zahradě zaplavenou květinami či rajčaty, ale o vzdušný nábytkový solitér, jehož tři, případně čtyři stěny vyplnily velkoplošné tabule skla. Skleněné byly někdy i poličky, na kterých trůnily božihodový porcelánový servis a broušené sklo ze svatební výbavy paní domu. Služka měla co oprašovat a děti se okolo plížily jako myšky.
Od těch dob už uplynulo pár desítek, vlastně stovek let, ale skleníky zatím z módy nevyšly. Jejich subtilní rod ještě rozšířil koupelnový a kuchyňský nábytek. Kouzlu průhlednosti však vyšel vstříc i nový, všehoschopný materiál – plast. Mutující do nejrůznějších podob a forem, nabízející skvělé vlastnosti a možnosti se na rozdíl od zranitelného skla nezastavil před žádným typem nábytkového kusu. Z plastu, třeba i transparentního, dnes totiž můžete mít skutečně cokoliv, bez nadsázky i přepychový barokní „křišťálový“ lustr. |
