|
Jestliže hodláte žádat o hypotéku nebo nějaký jiný úvěr (např. na pořízení nebo rekonstrukci rodinného domu), počítejte s tím, že jedna z prvních věcí, kterou pracovník banky při posuzování vaší žádosti udělá, bude nahlédnutí do bankovních i nebankovních registrů klientských informací, které shromažďují informace o dlužnících nebo neplatičích. A zjistí o vás skoro všechno: kolik máte kreditních karet, zda máte nějaký úvěr a jak jej splácíte, dokonce i to, jaká je vaše platební disciplína ve vztahu k vašemu mobilnímu operátorovi. Registry nabízejí i pohled do minulosti, a to i několik let zpětně. Pokud řádně splácíte, nemusíte se ničeho obávat, ale negativní záznam v některém z registrů může schvalování hypotéky velmi zkomplikovat nebo může vést i k zamítnutí žádosti.
V minulých letech byly banky občas ochotné přimhouřit nad některými prohřešky oko, dnes to ale již neplatí. Ačkoliv české banky měly k hypotékám vždycky poměrně konzervativní přístup a díky tomu je počet problémových hypoték v ČR zanedbatelný, světová finanční krize je přiměla ke zvýšené ostražitosti. Utužení podmínek se projevilo zejména nižšími odhady zástavní hodnoty nemovitostí, omezováním stoprocentních hypoték (banky se vracejí k požadavku, aby zájemce o hypotéku vložil do realizace záměru také část vlastních prostředků) a přísnějším přístupem k záznamům v registrech dlužníků, kdy jakýkoliv škraloup začíná bankám velmi vadit.
|
 |
Úvěrové registry jsou databáze, které obsahující informace, jež mezi sebou vzájemně sdílejí finanční, úvěrové a jiné společnosti – například i mobilní operátoři. Registr je obvykle provozován sdružením těchto společností a jeho účelem je shromažďovat veškeré informace o závazcích, bonitě a platební morálce klientů a předcházet možným podvodům a chránit se proti riziku nesolventnosti a nespolehlivosti dlužníků.
V rámci sdružení (a v definovaných případech i mimo něj) mají ostatní členové k informacím přístup a využívají je k hodnocení klientů, zejména žadatelů o půjčku či úvěr.
Jaké údaje o vás se mohou v registrech objevit? Jak daleko do minulosti záznamy sahají? A je možné si ověřit, co o vás registry vědí, a zda jsou všechny uváděné údaje správné? Podívejme se nejprve na jednotlivé registry blíže.
|
Bankovní registr klientských informací (BRKI)Vznikl v roce 2002 a provozuje jej akciová společnost Czech Banking Credit Bureau (CBCB), jejímiž hlavními akcionáři je pět zakládajících bank: Česká spořitelna, ČSOB, GE Money Bank, UniCredit Bank a Komerční banka. Registr eviduje fyzické osoby – občany s RČ nebo podnikatele s IČ a obsahuje pozitivní i negativní informace. Využívá jej velká většina bank a všechny stavební spořitelny, které si jeho pomocí vzájemně vyměňují informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů.
Nebankovní registr klientských informací (NRKI)Jeho provozovatelem je zájmové sdružení Leasing & Loan Credit Bureau (LLCB), které v roce 2004 založilo osm společností působících v oblasti leasingu a splátkového prodeje (ČSOB Leasing, GE Money Auto, GE Money Multiservis, UniCredit Leasing CZ, ŠkoFIN, Leasing České spořitelny a Autoleasing).
Účel sdružení je stejný jako v případě CBCB, totiž „vzájemné informování věřitelských subjektů o údajích vypovídajících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce jejich klientů.“ Registr eviduje fyzické i právnické osoby a zaznamenává pozitivní i negativní informace. Uživateli databáze jsou leasingové společnosti a firmy splátkového prodeje, v současnosti je jich více než dvacet.
Oba registry klientských informací jsou vzájemně propojeny, takže jak banky, tak splátkové a leasingové společnosti mají přístup do druhé databáze. K tomu potřebují souhlas klienta, ten však standardně bývá zapracován už v žádosti o finanční produkt – například hypoteční úvěr – a klientovi nezbývá než jej podepsat (často ani nezaznamená, že souhlas dává).
REGISTRY DLUŽNÍKŮ
|
