 |
Největší hodnotou domu, který původně stál na malé parcele ve starší pražské vilové čtvrti, byla jeho poloha na klidném, téměř ztraceném místě v jednosměrné ulici, v prostředí s vyřešenou infrastrukturou a vzrostlou zelení. Místo mělo již daný jasný charakter, s nímž se noví majitelé mohli dobře identifikovat, navíc nehrozila nepříjemná překvapení v podobě změn územního plánu, další nové výstavby a podobně. Původní dům, který štítovou stěnou přiléhal k sousednímu činžovnímu domu, nevyhovoval požadavkům na moderní bydlení. Po jeho zbourání se uvolnila parcela o rozloze cca 400 m². |
Roste do výškyMístní regulační podmínky umožňovaly zastavět jen 30 % plochy pozemku, proto architekt Filip Ziegler zvolil rafinovaný princip rozšiřování dispozice po vertikální ose. Patro se směrem do zahrady rozšiřuje o velké arkýře, takže půdorysná plocha je větší než v přízemí. Třetí podlaží je naopak ustupující, uvolňuje místo střešní terase. Při navrhování dispozice si manželé přáli odpovídající komfort pro rodinu s dospívajícími dětmi, tedy dostatečné úložné prostory, místo pro hobby i relaxaci. K zadání patřilo propojení obytných prostor se zahradou a důsledné oddělení soukromé ložnicové zóny. Tomu odpovídá standardní rozvrh – společný obytný prostor s kuchyní, sezením a jídelnou v přízemí a ložnice nahoře. Nejoblíbenější součástí obývacího pokoje je zimní zahrada. „Díky rohové poloze s oknem do zeleně a snížené podlaze tu vzniklo klidné meditační zákoutí, které je přímou součástí společného prostoru a zároveň poskytuje určitou míru soukromí,“ vysvětluje majitelka domu. |
