|
Když jsem ještě vykonával funkci soudního znalce (dnes pro střet zájmů nemohu), uvažovalo se při oceňování nemovitostí se základní životností staveb pro bydlení 100 let. Obdobně k tomu by se dalo usuzovat, že i předpisy vztahující se k jejich povolování budou mít jistou životnost. Bohužel, není tomu tak. Nový stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který vstoupil v účinnost dnem 1. 1. 2007, byl k dnešnímu dni novelizován již dvakrát, z toho první změna byla v Parlamentu České republiky iniciována dokonce v době, kdy stavební zákon ještě ani nebyl účinný. A až budete číst tento můj příspěvek, bude stavební zákon novelizován již potřetí zákonem č. 223/2009 Sb., který nabyl účinnosti dne 28. 12. 2009. A to nemluvím o tom, že se připravuje „velká novela“ stavebního zákona. Podléhá-li ovšem takovýmto překotným změnám zákon, což teprve jeho prováděcí předpisy, jejichž vydávání je v pravomoci příslušného ústředního orgánu státní správy – Ministerstva pro místní rozvoj. Proto je třeba mít na paměti, že nestačí zakoupit si první vydání komentovaného stavebního zákona (jakož i jiných předpisů) a z něho vycházet při svých vývodech, poměřovat jím určité situace, neboť to, co v něm jeho autor uvedl, nemusí již s časovým posunem odpovídat platné právní úpravě. To se samozřejmě týká veškeré publikační činnosti, včetně tohoto článku, který píšu dne 17. 11. 2009. |
|
|
Správní rozhodnutí vycházejí z právního stavu platného v době jeho vydáníZměny právních předpisů přitom mohou být, jak se říká, kosmetické, ale také pro stavebníka zásadní, dojde-li k takové změně právního předpisu, kdy by povolení zamýšlené stavby bylo v rozporu s ní. Je totiž třeba vycházet ze zásady, že orgány státní správy rozhodují podle právního stavu platného v době vydání rozhodnutí, tedy nikoliv v době podání žádosti (návrhu), není-li v samotném změněném právním předpisu stanoveno jinak. Dokonce může nastat situace, že stavba již byla stavebním úřadem (prvoinstančním správním orgánem) povolena a ke změně právní úpravy dojde až v průběhu odvolacího řízení. Rovněž v tomto případě musí odvolací orgán akceptovat novou právní úpravu. To však neznamená, že by musel právě z těchto důvodů vzhledem k dvouinstančnosti správního řízení takové rozhodnutí zrušit a věc vrátit stavebnímu úřadu k novému projednání a rozhodnutí. Taková rozhodnutí bych považoval za samoúčelná, pokud se nová právní úprava řešeného problému nedotýká nebo s ní není projednávaná stavba v rozporu. |
