 |
Plody jahodníku jsou velmi oblíbené pro svou červenou barvu a charakteristickou chuť. Děti je často označují za své nejoblíbenější ovoce a kromě přímé konzumace mají také široké využití při kuchyňském zpracování. Jeho jediným nedostatkem je poměrně vysoký obsah kyselin, který může u citlivých jedinců vyvolat kopřivku. Tomu lze předejít konzumací spolu s mlékem či smetanou – obsah vápníku postačí přebytek organických kyselin zneutralizovat. |
|
Ve své domovině, jíž jsou teplé oblasti Severní Ameriky, roste jahodník divoce na vlhčích stanovištích, často i v záplavových pásmech řek. Tím se liší od našeho jahodníku lesního i jahodníku truskavce, které vlhká místa nemilují. Z toho vycházíme při pěstování. Vyžaduje půdu slabě kyselé reakce, nesnáší přímé hnojení vápníkem. Půdu je nutno zpracovat do hloubky alespoň 25 cm a zásobit ji dobře živinami a humusem. Hodláme-li použít umělá hnojiva, nejlepší jsou s plným obsahem živin a bez chlóru (tradiční Cererit, nebo speciálně pro jahody vyráběný Fragarin). Jahodník vysazujeme v srpnu, nikdy ne až na podzim – rostliny by pořádně nezakořenily a další rok by přinesly nízkou úrodu. Ponechávat vysazené rostliny na stanovišti déle než tři sezóny je neekonomické. |
