Starý dům v novém plášti

25. 7. 2010

5 min. čtení

Až obložení z naolejované borovice získá patinu, bude se dům podle přání svých majitelů podobat staré valašské stodole

Tradiční podélný tvar venkovského domu se rozrostl o dřevěnou terasu, kterou kryje pergola zasklená drátosklem, a také o dvoupodlažní arkýř se vstupem do domu

Ve východním štítě domu je zapuštěna lodžie a francouzské dveře s výstupem do zahrady – bývalého dvora malé hospodářské usedlosti

Stavba, klasický archetyp podélného venkovského stavení se sedlovou střechou, byla původně součástí malé zemědělské usedlosti s dvorem, výminkem a hospodářskými budovami, část však dnes již patří jiným majitelům. Západní průčelí sousedí se silnicí stoupající do kopce, na východní straně se pozemek rozšiřuje v malou travnatou plochu, která je využita jako zahrada.

Majitelku poutá k místu osobní vztah, a proto se rozhodla ctít charakter vesnice a navázat na hodnoty, které nejsou na první pohled vidět, na odkaz prarodičů. „Chtěli jsme vybudovat moderní bydlení, ale zachovat výraz valašské dřevěnice,“ vysvětluje na úvod. „Proto jsme chtěli ponechat tradiční tvar a použít dřevěný borovicový plášť. Časem zestárne, zešedne a získá vzhled typický pro zdejší stodoly.“

Rekonstrukce probíhala ve dvou etapách. V devadesátých letech vyrostla na historických základech, které zaujímaly obdélník o rozměrech 5 x 21 m, nová přízemní zděná stavba s dřevěným krovem. Mladá dvojice, která „převzala štafetu“ ve fázi hrubé stavby, se rozhodla zvýšit hřeben střechy, vybudovat nový vstup a obytné podkroví a dát domu modernější ráz. S tímto úkolem se obrátila na architekta Pavla Mudříka.

Tradice zvenku i zevnitř

Ačkoliv interiér domu působí velmi moderně, vnitřní uspořádání domu vyrůstá z původního historického základu, ověřeného staletími života na venkově. Střední část podélné dispozice zaujímá předsazený vstup, z této zóny se vchází do chodby, hygienického zázemí a obytných místností. Funkci moderní „světnice“ zastává obývací pokoj spojený s kuchyní, který se obrací do východního průčelí, směrem do zahrady.

Na obytnou světnici navazuje krytá dřevěná terasa, která za hezkého počasí rozšiřuje obytný prostor a přidává mu novou dimenzi odpovídající současnému životnímu stylu.

Vybavení interiéru doplňují obrazy, dokonale sladěné s barevnými stěnami (což bylo spíše kouzlo nechtěného) Téměř celým přízemím se prolíná dekorativní podlaha z dřevěné průmyslové mozaiky. Kuchyňská linka z MDF desek byla vyrobena na míru, horní skříňky až po strop efektivně využívají prostor (a nevyžadují utírání prachu)

Na opačné straně, v západní části domu, se nachází pokoj pro hosty s vestavěným úložným prostorem, osvětlený bočními okny. „K tradičnímu vzhledu samozřejmě patří okno ve štítové stěně, v tomto případě by ale vedlo přímo do ulice a ubíralo tak rodině soukromí,“ vysvětluje architekt. Podkroví sleduje obdobný dispoziční rozvrh, ve štítech se nacházejí ložnice, střední část zaujímá pracovna a průchozí koupelna, osvětlená shora prosklením střechy. Dům je částečně podsklepen, původní sklípek je přístupný venkovním schodištěm a slouží jako úložný prostor.