Růže je růže

Výchozím bodem vítězného tažení růží do světa byla Asie. S motivem růže se lze setkat již v antice a starém Egyptě. Ve starém Řecku vítězní válečníci byli ověnčeni růžemi a ti padlí pomazáni růžovým olejem. Básnířka Sapfo již v 6. století před Kristem opěvuje růže jako „královny květin“. Římané byli růžemi naprosto posedlí. Na císařské slavnosti jich potřebovali tolik, že je museli dovážet až z Egypta. Při hostinách, které pořádal císař Nero, byly koberce zasypány vysokou vrstvou růžových lístků…

Éra moderního šlechtění růží započala v 19. století, ale již v roce 1781 byla do Evropy dovezena první růže čínská – Rosa chinensis. Ta se spolu s dalšími východoasijskými druhy divokých růží stala základem pro vznik nepřeberného množství nových odrůd, jak je známe dnes. V té době začala vznikat první rozária – L´Hayles-Roses a Bagatelle ve Francii, Sangerhausen v Německu nebo Queen Mary´s v Anglii. Zásadní úspěchy ve šlechtění patří proslulým růžovým školkám Kordes, Lambert, Tantau, McGredy, Vibert a dalším.

Šlechtitelské úspěchy dneška

Postupem doby se šlechtitelé začali zaměřovat nejen na krásu, barvu a tvar květů, ale také na bujnost a opakování kvetení a v neposlední řadě na zdraví rostlin. Nejčastější chorobou růží je černá skvrnitost a padlí. Právě odolnost rostlin vůči těmto chorobám je pro dnešní zahrady zásadní. Kvalitní růže se obejdou bez chemického ošetření a pyšní se zdravým zeleným listem po celou sezónu.