   |
Sádrokarton je bezesporu fenoménem moderní výstavby. Je levný, snadno dostupný a práce s ním je rychlá. Jako systém je dotažen do nejmenších detailů, není to však systém „jednou pro vždy uzavřený“, a proto stále přibývají nová řešení, umožňující ještě širší využití. Zajímavý a poněkud netradiční důkaz jeho praktičnosti nabídla v posledních měsících sama příroda při rozsáhlých záplavách, které poškodily i plochy vytvořené pomocí sádrokartonu. Společnost Rigips dokonce vydala návod, jak postupovat při odvodňování sádrokartonových konstrukcí. Pravdou je, že vysoušení či likvidace a následná obnova sádrokartonových stěn, příček, podlah atd. je mnohem jednodušší než u klasického zdiva a dalších tradičních materiálů. Podmáčené desky stačí například jen napíchnout šídlem či naříznout nožem, abychom zjistili, zda je v konstrukci voda. Stačí pak několik malých otvorů, abychom se vody zbavili a nechali desky proschnout. Otvory pak lze pomocí kousků sádrokartonu a sádry snadno a rychle opravit. Pokud jsou desky poškozeny silně, pak je lze snadno vyjmout z konstrukce a nahradit jinými. Přespárováním a finální povrchovou úpravou pak dosáhneme snadno a rychle návratu k původnímu vzhledu sádrokartonové plochy. |
| Dalo by se říci, že sádra (tedy sádrokarton) a voda se neslučují, že toto spojení je proti logice věci. Ale právě v takových situacích, jakými jsou přírodní pohromy, prokazuje sádrokarton vlastnosti moderního stavebního materiálu: flexibilitu, praktičnost, levnost, rychlost montáže, dostupnost, snadnou zpracovatelnost včetně nestandardních řešení. |
Skromný přeborníkZdánlivě nenápadné desky dnes představují jeden z nejpraktičtějších a nejvyhledávanějších materiálů pro stavbu v interiéru. V praxi velmi málo moderních stavebních technologií spojuje tolik jednoznačných kladů a výhod s jednoduchostí a snadnou manipulací tak jako sádrokarton. Je v oblibě mezi profesionály, i mezi kutily a svépomocnými stavebníky. U nás patří sádrokarton mezi tzv. mladé technologie, není na trhu „ani“ dvacet let a bezesporu patří mezi nejprogresivněji expandující materiály. Toto „dobývání srdcí“ tuzemských stavebníků souvisí s postupným poznáváním toho, co všechno sádrokarton umí. Surovinami pro výrobu sádrokartonových desek jsou sádra, papír a voda. Nejnáročnější je ale především výroba papíru. Jde o pevnostní, několikavrstvý, speciální a normami přesně stanovený papír, vyráběný pouze v několika papírnách v Evropě. Dá se říci, že papír je to „nejchytřejší“, co na sádrokartonové desce je. Jeho zásluhou totiž sádrokartonová deska vůbec drží pohromadě. Tento speciální papír působí jako tahová výztuž a zajišťuje přenesení ohybového napětí, vlastně zajišťuje to, aby sádrová deska byla pružnější a jen tak se nezlomila. Kdyby nebyl použit tento speciální papír, pak by při každé změně teploty docházelo i k výrazným změnám kvality. „Chytrý“ papír dokáže tuto změnu minimalizovat a optimalizovat. Pokud jde o vlastní sádru, pak ta se od té běžné, kterou známe, prakticky ničím neliší. O to zajímavější je ale proces jejího zpracování a výroby, kdy se do prosté směsi s vodou přidávají střídavě různá činidla. Nejprve to jsou zpomalovače procesu tuhnutí, na závěr naopak přicházejí na řadu urychlovače konce tuhnutí. Technologie výroby sádrokartonových desek je považovaná za bezodpadovou, a tak se například jako jedno z činidel využívá i prach z řezání při formátování sádrových desek. Jinými slovy vše, co z nekonečného pásu sádrových desek odpadne, putuje zpátky do procesu jako příměs. Vysoká energetická náročnost daná potřebou rychlého dosušování desek je zas řešena pomocí rekuperačních jednotek, kudy prochází zbytkové teplo ze sušiček, a tím se minimalizuje energetická spotřeba. V tomto smyslu je výroba sádrokartonových desek také příkladně ekologická. |
