Když sedíte na pohovce v domě u čaje, je širokoúhlý pohled na zahradu snad ještě úchvatnější, než kdyby visel na stěně obraz od Renoira. Tak obdivuje zahradu nejen její majitel a tvůrce, ale i jakýkoli její návštěvník. Dnešní zahradě je třicet let, najdete v ní vzrušující exotiku, ale i neuvěřitelný vnitřní klid.
Překvapí i naplní
Už pohled z ulice napovídá, že za dva a půl metru vysokým tisovým plotem se skrývá něco výjimečného. Tak snadno však do ní nenahlédnete, plot totiž obstojně obrůstá a je i pro oko téměř neproniknutelný. Majitel kdysi sázel šestnácticentimetrové sazeničky, teď si ale pochvaluje, že je vzhledný a nenáročný na údržbu a že ho stříhá už jen jednou za rok. Jedinou nevýhodou je, že musíte být trpěliví a léta čekat, než vyroste. Plot lemují v předzahrádce polokoule stříhané višně křovité (Prunus fruticosa ´Globosa´), krásné solitéry, jejichž koruny působí před živým plotem jako dokonalé sochy.
Při vstupu se před vámi objeví brána z převislých jehličnanů – modřínu, cedru a jedlovce. Pohltí vás čarovná zahrada, která nadchne, překvapí, a hlavně naplní. Ocitáte se mezi rostlinami, které vynikají jak samostatně, tak v úhledných skupinách. Nevíte, co máte obdivovat dřív, jestli 50 let starý čínský jalovec zapěstovaný do polštářovitých obláčkových útvarů, ztepilý blahočet čilský (Araucaria araucana) nebo nádherné cedry či kamennou krajinku s korunkami borovic při zemi. Obdivuhodná scenérie vznikala postupně pod rukama majitele. Když ho pozorujete, jak dnes prochází zahradou a sem tam pohladí starší i nové přírůstky, je vám jasné, že tu nechal srdce.
