 |
Ptáte se, čím se tedy liší od koberců desetkrát dražších? Odpověď je jednoduchá: výrobní technologií a materiálem. Podle výrobních technik se koberce nejčastěji dělí na ručně vázané, tkané, všívané (tuftované), vpichované a chemicky pojené. V kategorii těch nejlevnějších koberců se nejčastěji setkáme s technikou vpichování. Vyrábí se jednou operací na jehelném zařízení. Princip výroby spočívá ve vzájemně propletených vláknech rouna (vrstva prolínajících se textilních vláken) pomocí speciálních vpichovacích jehel. Strojová výroba je přitom levným, ale kvalitním způsobem zpracování. Výhodou tohoto postupu je možnost pořídit si za nízkou cenu i koberce o rozměru 2 x 3 m a větší, které je složité vyrobit ručně. Jedná-li se o ruční výrobu, je cena takového koberce velmi vysoká. |
Nebraňte se synteticeKoberce v nejnižší cenové relaci jsou obvykle vyrobeny z polypropylenu (PP). Mezi základní vlastnosti tohoto materiálu patří velmi dobrá mechanická a chemická odolnost, ale také náročnější údržba. Na to výrobci zareagovali speciálním polypropylenovým vláknem, které prošlo tepelnou úpravou, což zlepšilo jeho kvalitu a umožnilo bezproblémovou údržbu. Koberce z tohoto materiálu jsou značeny PP HEATSET a na pohled i na omak připomínají spíš vlnu. Často používaným levnějším vláknem je také polyester (PES), který je vysoce odolný proti působení světla a mikroorganismů. Díky tomu, že je na omak i leskem podobný hedvábí, je někdy nazýván umělým hedvábím. Mezi další syntetická vlákna, která se používají na výrobu koberců, patří polyamid a akryl, které ale nespadají do té nejnižší cenové kategorie. |
