Možná vás překvapí, že rod paprika (Capsicum) z čeledi lilkovité (Solanaceae) obsahuje více než sto druhů. Jako užitkových se jich však pěstuje jen několik a ostatní jsou prakticky neznámé. Všechny druhy paprik pocházejí z tropů a subtropů Ameriky, postupně se však začaly pěstovat a poté i zplaňovat po celém světě. Většina lidí se domnívá, že papriky jsou pouze jednoleté, což se týká především nejznámějšího zeleninového druhu papriky roční (C. annuum). Hodně druhů jsou však rostliny vytrvalé, třebaže ne příliš dlouhověké. Jsou buď bylinami, nebo nízkými křovinami s dřevnatější bází. Většina druhů nepřesahuje výšku 2 až 3 metry. Plodem jsou bobule různých barev, tvarů i velikostí.
Pochoutka na stole
Nejčastěji pěstovaným zeleninovým druhem, který peruánští indiáni využívali již před 3 až 4000 lety, je paprika roční (C. annuum). Plané rostliny tohoto druhu mají malé a opadavé plody. Roste v Jižní a Střední Americe, ale prapůvodně pochází nejspíš z Kolumbie. Do Evropy, konkrétně do Španělska, ji v roce 1493 přivezl z ostrova Haiti Kryštof Kolumbus. Zpočátku byla považována spíše za cizokrajnou okrasnou rostlinu, postupně si však získala oblibu a v 16. a 17. století se již šířila po celé Evropě. Z historického Matthioliho herbáře se můžeme dočíst, že na území Čech se na jižní Moravě paprika pěstovala již kolem roku 1585. V Evropě zdomácněla natolik, že už se dnes za cizokrajné koření ani nepovažuje.
