|
Opatření, která mají zlepšit energetickou bilanci domu, míří nejčastěji na jeho obvodové stěny, kudy uniká nejvíce tepelné energie. Ty lze izolovat z vnitřní nebo z vnější strany, doporučuje se přitom ve většině případů druhá varianta. Vnitřní zateplení totiž přináší více nevýhod než výhod. Především je to riziko kondenzace vlhka uvnitř stavby, což znamená řadu následných problémů, jako je vznik plísní, hniloba dřeva nebo narušování materiálu stěny. Také pak dochází k značnému poklesu tepelné kapacity místnosti. Ale ani fakt, že se dodatečnou vnitřní izolací zmenší vnitřní prostor, není zanedbatelný. Tento princip se proto uplatňuje převážně v historických stavbách, kde není možné izolovat zvenčí například proto, že je historická fasáda památkově chráněna. |
Nejběžnější je kontaktní izolaceTepelněizolační ochrana se proto orientuje většinou na vnější stranu obvodových zdí, kde se otevírá škála mnohem efektivnějších typů zateplení a úpravy vzhledu stěn. Nejrozšířenější jsou kontaktní zateplovací systémy s izolantem z polystyrenu nebo minerálních vláken. Jejich použití má v řadě evropských zemí více než třicetiletou tradici a úspěšně se díky nim dosahuje snížení tepelných ztrát staveb. Ochrana před přehříváním konstrukce v létě i před promrzáním v zimních měsících přispívá jak ke zvýšení stability domu, tak k celkové vyšší tepelné pohodě pro jeho obyvatele. |
