Jsou to chvályhodné životní plány, včetně opuštění rodného hnízda, protože to činí každý živý tvor na této planetě. Často však narážejí na tvrdou životní realitu. Místo vlastního bytu jim musí stačit lepší či horší podnájem a zajímavá dobře placená práce se také všude nenajde. Více příležitostí rozhodně nabízí město, ale ne každé. Největším lákadlem je Praha. Už je to ale tak, že kromě plánu a vůle ho uskutečnit, potřebuje člověk také štěstí na správnou příležitost.
SEDM LET DOJÍŽDĚNÍ
Martina dojížděla z malého lázeňského města do Prahy už od prvního ročníku speciální střední školy. Pak se rozhodla pokračovat ve studiu na soukromé škole příbuzného oboru a po sedmi letech harcování toho měla dost. Dvě hodiny denně, které strávila ve vlaku, sice mohla číst nebo se učit, ale to ranní vstávání… „Z domova jsem odjížděla brzy ráno a zpět se vracela v době, kdy v našem městě bylo jako po vymření,“ vzpomíná teď s úsměvem. Zavřené obchody, jedno kino s neaktuálním programem, tři kavárny, jedna stále stejná diskotéka. „Občas jsem zůstala v Praze na nějakou zajímavou kulturní akci – divadlo, koncert, ale půlnoční návraty nebyly příjemné a tatínek to také nerad viděl,“ přiznává.
