Vymluvit se na malý prostor ovšem neobstojí, jeho zařízení je sice vždy kompromisem, nicméně zvážíme-li důsledně, bez čeho se tu obejdeme a co naopak potřebujeme k pohodlnému vaření, pak minikuchyň může být stejně praktická jako její větší sestra.
I zde existují pravidla
Podobně jako při zařizování jiných místností i v kuchyni se řídíme osvědčenými pravidly. Podle odborných studií můžeme kuchyň rozdělit na tři zóny – zónu skladování potravin (chladnička, mraznička, spíž), zónu vaření (pracovní plocha, sporák, trouba) a mycí cen-
trum (dřez a jeho nejbližší okolí). V ideálním případě by měly tyto zóny tvořit vrcholy rovnostranného trojúhelníku s délkou strany 90 cm. Tehdy totiž máme v kuchyni dostatek místa pro pohodlný pohyb a vše je snadno dosažitelné. V reálném životě ale podle tohoto pravidla můžeme zařídit kuchyň jen málokdy. Vyjděme tedy z reálné situace. Těžký a velký nákup chceme hned uklidit, a tak oceníme zónu skladování potravin v blízkosti dveří. Vhod přijde i blízkost pracovního místa, ze kterého můžeme nákup pohodlně ukládat. Nejvíce činností se odehrává mezi dřezem a varnou deskou, z tohoto důvodu je praktické obě centra umístit do jedné linie, mezi kterými bude k dispozici dostatečně velká pracovní deska. O krok dál budou ti, kteří mycí centrum umístí v blízkosti chladničky, zjednoduší se tím příprava jídel.
