Když pan Sackett v roce 1894 přihlašoval v USA svůj patent na desky se sádrovým jádrem, obaleným papírovým kartonem, zřejmě ani ve snu netušil, jak se tento materiál stane všestranně využitelným a rozšířeným. Desky byly původně určeny pro obložení stěn a stropů. K masovému rozšíření došlo po 1. světové válce zejména v USA. V Evropě se tento materiál prosazoval jen velmi pomalu. K přelomu došlo až v šedesátých letech minulého století, kdy vznikla velká poptávka po bytech a tzv. suchá výstavba uplatnila své obrovské možnosti. V první polovině osmdesátých let k sádrokartonové desce přibyla sádrovláknitá, která ještě více rozšířila možnosti suchého stavitelství.
| Křehkost zabalená do papíru |
| Sádrokartonové desky se vyrábějí ze sádry, kartonu a vody. Nejnáročnější na výrobu je v jejich technologii bezesporu výroba kartonu. Je to pevnostní, několikavrstvý, speciální papír, který se vyrábí pouze v několika papírnách v Evropě. Drží sádrokartonovou desku „pohromadě“. Působí jako tahová výztuž, zajišťuje přenesení ohybového napětí a zabraňuje zlomení desky. Při každé změně teploty minimalizuje objemové změny desky. Sádra uvnitř desek se od té běžné, nám známé ničím podstatným neliší. |
Univerzálně využitelné kvality
I když se základní princip nezměnil, od osmdesátých let minulého století prošla sádrokartonová deska bouřlivým vývojem. Stále se rozšiřují možnosti jejího využití (vlhké prostory, zvukoizolační materiál, požárně odolný materiál v podkroví atd.). Všude nachází sádrokartonová deska rovnocenné uplatnění s klasickými materiály a v některých případech je i předčí, protože je: lehká, snadno opracovatelná, tvarovatelná (flexibilní), levná, zdravotně nezávadná, resp. zdraví prospěšná, ekologická. Nejmodernější výrobky mají i nosnou funkci – lze na ně např. zavěsit nábytkové skříňky. Sádrokartonové desky můžete uplatnit za určitých podmínek i na fasádě! V interiéru z něj totiž po stavební i zařizovací stránce vyrobíte prakticky vše.
