Jako dítě jsem vyrůstal na vesnici, maje tu hned dva dědečky. Oba pracovali „na fabrice“, neboť jim režim sebral živnosti, které pak směli provozovat jen po nocích a o nedělích. Jeden spravoval boty a brašny, v rohu kuchyně měl verpánek, krabici s kůžemi, lepidly a nářadím. Druhý byl kameník, dělal pomníky. Dlouho do noci leštíval v dílně desky nádherné modravé švédské žuly, kterými zavalil celý dvůr. Snad žádná chalupa ve vsi tehdy nesloužila jen k bydlení.
Pak ale šel čas dál, podobné způsoby přivýdělku z našich domů rychle mizely. V sedmdesátých a osmdesátých letech už monofunkčnost nových rodinných hnízd zcela převládala. Bylo to způsobeno hlavně dvěma důvody: tehdejší stavební zákon hlídal velikost rodinného domu, aby někdo příliš nevyčníval z balastu všeobecné rovnosti, a podmínky pro drobné podnikání byly velmi neatraktivní.
Nechte si posílat novinky a inspiraci ze světa bydlení
