Po nekonečných pěti pracovních dnech, během nichž se šéf definitivně zbláznil a slíbil zákazníkům nemožné (a byl jsem to já, kdo vyfasoval toho Černého Petra), přišla konečně sobota. Dvě hodiny odpoledne, slunce nemilosrdně praží. Pohodlně jsem se opřel do křesla. Pergola hází blahodárný stín na terasu, na které sedíme spolu s kámošem…
(Komerční prezentace)
…Na stole před námi dvě vychlazené dvanáctky, v miskách chipsy, slané arašídy, na talíři sýry a nakrájené klobásky. Vychutnávám si ty vzácné okamžiky klidu. Prostě pohoda, jazz, leháro. Čas se vleče jak líná lemra a tak si říkám: „Jó, mohlo by to tak ještě chvilku vydržet.“
Nechte si posílat novinky a inspiraci ze světa bydlení
.jpg){kind=small}
