Teplá voda je nákladnou komoditou. Ve většině rodinných domů se tato voda (určená ke spotřebě, tedy hlavně k hygieně a mytí nádobí) připravuje přímo v místě odběru, zatímco topná voda (určená k vytápění) se ohřívá „někde“ v kotelně a posléze putuje teplovodními rozvody napříč domem. Maximálního uživatelského komfortu při minimálních nákladech lze docílit volbou vhodného topného média i zařízení, účinnou regulací a úsporným provozem.
Jasno v pojmech
Běžně užívaný termín „ohřev teplé užitkové vody“ (TUV) je nepřesný, neboť teplou vodu netřeba ohřívat. Užitkovou vodou je pak myšlena voda ve vnitřních vodovodech budov, určená pro spotřebu. Správně je tedy „teplá voda, ohřev nebo příprava teplé vody“ (TV). A ta se dá „vyrobit“ dvěma způsoby: v zásobníku (ohřeje se ve vnějším zdroji a pak se akumuluje v nádobě, odkud se čerpá), nebo průtokovým ohřevem (protéká systémem kanálků mezideskovými prostorami výměníků, kde se ohřívá a rovnou využívá).
