Vytápěná podlaha se zahřívá až na 25–27 °C a teplo z jejího povrchu rovnoměrně stoupá do prostoru. Podlahová krytina tedy musí dobře vést teplo – nebránit účinnému přenosu energie (mít malý tepelný odpor), a zároveň být objemově a tvarově stálá, aby nedocházelo k deformacím, smršťování, praskání a dalším poruchám. Za ideální je považována keramická či kamenná dlažba. Nejenže dobře vedou teplo, ale mají i schopnost tepelné akumulace, takže podlaha zůstává zahřátá ještě dlouho poté, co se výkon topení snížil.
Tenké vrstvy
Vhodné jsou i tenkovrstvé krytiny na bázi PVC, vinylu, kaučuku, přírodního linolea, prodávané pod nejrůznějšími obchodními názvy. Tyto materiály dobře snášejí teplotní změny, mají dobrou tepelnou vodivost a zpravidla i velmi dlouhou životnost. Vyrábějí se ve formě pásů nebo ve formě desek spojovaných click-systémem. Odborníci doporučují fixovat je k podkladu lepením, čímž se ještě zlepšuje přenos tepla.
