…Závlahu zajišťovaly nekonečné rozvody hadiček. Místo deště rostliny nasávaly neobnovitelnou vodu z hlubokých podzemních vrtů, obohacenou o chemická hnojiva. Tato voda z podzemních vrtů je mimochodem stará desetitisíce let a nestačí se doplňovat, na pouštích málo prší. Čerpá se stále z větších hloubek, jednoho dne dojde. Usazená sůl z umělých hnojiv a vysychající vody postupně sytí písek a zhoršuje pěstební podmínky.
Vzhledem k nepřirozené monokultuře výsadeb musí být nasazeny velké dávky pesticidů a fungicidů, pro ochranu před škůdci a plísňovými chorobami. Plodiny nemají valnou chuť a jsou plné chemie (jedli jsme je tam denně, naskočily mi potom na těle vyrážky a ekzémy). Celé to jen spoléhá na další vývoje technologií, které vyřeší všechny přibývající problémy. Stroj na peníze v poušti, produkující krásnou chemickou zeleninu.
