Na závěr: Travička zelená aneb futuristické úvahy Petra Saulicha
Zima má jednu velkou výhodu. Nemusíte sekat trávu. Tedy já nesekám – latifundií nemaje – ani v létě, ale na podzim jsem se zúčastnil poslední úpravy pažitu u svého bratra. Takže bratr sekal a já se na jeho požádání chopil té dlouhé hole s ocelovým hřebenem na konci a pažit pohrabával a pytloval. Čtete dobře, PYTLOVAL! Pytle (předepsaného objemu) s travní hmotou jsme pak autem dopravovali k obecnímu kontejneru, a tam, samozřejmě za příslušný poplatek, ukládali. A tomu nerozumím. Přesněji řečeno, nerozumím ekonomice tohoto počínání.
Sumárně vzato – stovky korun utratíte za travní semeno, neboť 20kilový pytel stojí zhruba čtrnáct až patnáct set korun, přičemž při doporučené hustotě 30 gramů osiva/m2 plochy s tímhle množstvím osejete jen něco kolem 650 m2 zahrady. A když se tu či onde neujme, je třeba dokoupit, dosít a tak dokolečka dokola. Nemáte-li vlastní studnu a nezaprší, spoustu peněz stojí i kropení.
