Inspirovat se můžeme i ve veřejných parcích a zahradách. Přibližně od 80. let 20. století se začala řešit intenzita údržby zeleně, tedy adekvátnost nákladů na údržbu a následného efektu. Viditelným výsledkem výzkumných snah a vlastně i jiného přístupu se staly štěrkové záhony neboli trvalkové záhony s vyšším stupněm autoregulace (můžete je vidět třeba v Dendrologické zahradě v Průhonicích). Snižování intenzity údržby zeleně – veřejné i soukromé – se ovšem neobešlo bez nového přístupu k rostlinám, respektování jejich stanovištních nároků, dynamiky jednotlivých druhů, užití nových zahradnických postupů, například mulčovacích materiálů. Vzniklo velké množství trvalkových směsí pro rozličná stanoviště – co se týče světelných, půdních i vlhkostních podmínek.
Rady pro trvale bezúdržbové zahrady
Abychom dosáhli stavu, kdy si zahrada poradí sama, je potřeba:
