Proč vlastně tahle diskuze vznikla? Jednoduše. Před třiceti lety byla situace zcela jiná a tloušťka hrála u tehdy úzkých profilů (60 mm) a menšího počtu komor významnější roli než dnes. Technicky vzato jde o to, aby svar v rohu okna vydržel určité namáhání. To ovlivňuje jednak velikost styčných ploch, která je v dnešní době díky většímu počtu komor a větší velikosti profilu (např. 80 mm u SYNEGA nebo 86 mm u GENEO) mnohem větší, než kdysi, a jednak výrobní receptura plastu. Což je přísně střežené rodinné stříbro každého z výrobců, které zásadním způsobem ovlivňuje chování profilu při mechanickém namáhání a při změně teplot, nebo jeho vlastnosti z hlediska dlouhodobého působení UV-záření. Z toho vyplývá, že tloušťka stěn profilu není v dnešní době rozhodující. Je to stejné, jako když byste chtěli posuzovat, zda lépe pojede auto s karosérii vyrobenou z 2mm plechu nebo 3mm plechu.
Pro doplnění: pevnost svarů okenních profilů je u solidních výrobců pravidelně kontrolována pomocí destruktivní zkoušky svařených okenních vzorků, při které se zaznamenává síla v okamžiku jejich rozlomení. Minimální požadovaná síla, kterou vzorek musí splnit, se určuje výpočtem pro každý konkrétní profil. U kvalitních okenních profilů se vždy jedná o sílu v řádu několika tisíc N, což představuje zatížení několik stovek kg. Kdo by ale v praxi pověsil na okno z nějakého důvodu několik metrických centů? Rezerva mezi požadovanou a skutečně naměřenou hodnotou navíc bývá v průměru 30 procent k dobru, tedy směrem k vyšší bezpečnosti. Pokud se v praxi stane, že okno ve svaru skutečně praskne, na vině je vždy chyba vzniklá při výrobě – například špatně nastavené strojní vybavení, nebo chybně provedený výrobní postup. Čili roli hraje lidský faktor a nikoliv tloušťka stěny profilu.
