Dědečkové a tatínkové kdysi opravdu kutili, mnozí to dokonce uměli, neboť dílem chtěli a často jim nic jiného nezbývalo. Srovnám-li však dnešní dětství s tím mým dávno minulým, podobnou kritiku jsem slyšel už od své maminky, ta možná od babičky… A to jsem si v pěti vystačil s vlastnoručně vyrobeným autíčkem, s lodičkou vyřezanou z kůry, pytlíkem hliněných kuliček a četou různě „postižených“ cínových a sádrových vojáčků.
Později na základce jsme ale my kluci měli tzv. dílny a děvčata vaření a všichni dohromady jsme obdělávali školní políčka a zápasili s prvním knoflíkem. S modeláři jsem v deseti postavil opravdu létající letadlo, s oddílem „Malých bobrů“ ztloukl spousty ptačích budek.
