Až donedávna jsem si, pane Murphy, myslel, že jste vlastně jakýmsi smyšleným podobenstvím Járy Cimrmana. Než se začaly dít věci, potvrzující, že vaše psané i nepsané zákony existují a fungují. Spolehlivě a přesvědčivě. Tak třeba: když se vám konečně podaří udělat něco, co jste si celý život přáli, nejraději byste dělali něco úplně jiného. Anebo – nic není tak snadné, jak to vypadá, případně všechno trvá déle, než předpokládáme. Nadělali jsme fakt spoustu kopanců, ale dnes i s tou nabitou hubou míříme do finále.
Náš první omyl? Nereálnost.
Dlouhá léta jsme šetřili a odříkali si, o víkendech jsme nakukovali přes ploty, „špiónili“, ale když pak projektant hodil naše představy o budoucím příbytku na papír, hrůza. A tak musel malovat a gumovat a u toho mezi zuby cedil, ať si raději napřed rozestavíme nábytek po trávníku a ten nám obezdí. Všechno bylo malé a nízké nebo velké a vysoké či úzké nebo široké. Přesně dle jednoho z vašich zákonů 90 % projektu spotřebuje 10 % času, zbývajících 10 % projektu potřebuje dalších 90 % času.
