…Fáze sklízení nádobí po snídani se mi celkem dařila prosazovat, horší to bylo večer, po intenzivním hracím odpoledni, náročném vypracování domácích úkolů a přípravě tašky na druhý den do školy. To už se mi koncovka hůře dotahovala a má autorita brala za své. Roli neústupné matky jsem byla schopná sehrát pouze v dobrém psychickém rozpoložení, či když mi zrovna nezačínala v telce oblíbená detektivka. Někdy mě také obalamutila, spánkem se klíží Kačenčina očka, která se však po mé rezignaci triumfálně rozzářila, to už jsem ale raději jako neviděla.
Vrcholným číslem mé dcery bylo zabagrování hraček a svršků pod postel či „uklizení“ do skříně. Ctila tak přísloví o vlku, jenž se nažral, a koza zůstala celá, v překladu tomu rozumějte, jako že mamča je spokojená a já se nemusím namáhat s úklidem, když to zítra stejně zase rozkramařím.
