…Například obyčejná lidská domácnost je záležitost genderově hluboce nevyvážená, dalo by se říci přímo nekorektní. Srovnáme-li si význam a formu slov, některá jsou zcela v protikladu s realitou a některá bude záhodno nahradit či úplně vyškrtnout ze slovníku. Už jenom slovo (ta) domácnost vyvolává dojem, že by mělo jít převážně o ženskou záležitost. To je alarmující. Ovšem nepomůžeme si ani se slovem domov – ten zase klame mužským rodem, a přitom muži se doma pokud možno vyskytují co nejméně (zejména když je jich nejvíc potřeba). Takže oboje škrtám, příhodnější bude již osvědčené slovo bydliště.
A pojďme dál, třeba do kuchyně. Tady ženský rod opět napovídá, kdo by tu měl nejvíc fungovat, takže raději říkejme vařiště. Jako první předmět mě napadá slovo nůž – ostrý, tvrdý, určený k boji, řezání masa, jasně maskulinní. Automatickou asociací následují lžíce a vidlička, jejichž ženské názvy jako by odkazovaly na ladné oblé křivky. Moje maminka i babička se s těmito nástroji dokázaly popasovat mistrovsky, ale co naše nebohé diskriminované dcery a vnučky? Nebude jim to připadat odporně sexistické? Do seznamu si píšu otazník. Slovo nádobí mě uklidnilo, je neutrální a má budoucnost. Zato myčka, pračka, sušička a žehlička mi zvedly adrenalin! Jasně naznačují, kdo je předurčen k domácím pracím. Naprosto neakceptovatelné! Škrtám červeně a jako náhradu navrhuji mydlo, pradlo, sušidlo, žehliště. Ať si češtináři protestují, rovnost především!
