 |
Život v rodinném domě se skládá z velkého množství nejrůznějších drobných úkonů, které v případě početnější rodiny mohou přerůst až v nezvladatelný kolotoč věčného uklízení, praní, žehlení a dalších, převážně ženských radostí. Nás muže od jízdy v tomto věčném lunaparku chrání jakási historická setrvačnost z dávných dob, kdy matce rodu pomáhala kojná, služka, vychovatelka, pradlena a kuchařka. Časy se ovšem změnily a nebohá žena sotva přijde ze zaměstnání, už aby sbírala poházené svršky v dětském pokoji či ložnici v prvním patře a nosila je do věčně plného koše na špinavé prádlo do koupelny či prádelny v přízemí nebo v suterénu. |
Prádlo v propadlištiPředstavme si běžnou rodinu, manžele se dvěma dětmi, kteří žijí v jednopatrovém rodinném domě, a tu hromadu špinavého prádla, kterou tato základní jednotka státu vyprodukuje za týden. A vzhledem k faktu, že prádlo se špiní a přibývá postupně, tak je třeba mnohokrát sebrat špinavé svršky a absolvovat cestu z patra do patra. Toto putování je přitom zcela zbytečné a pomůže ho vyřešit shoz prádla. A je tu ještě jeden bonus – posílání špinavého prádla domácím „toboganem“ bude bavit děti i hlavu rodiny, takže je pravděpodobné, že se je tak podaří nenásilně zapojit do procesu uklízení. |
