 |
Povrchovou vrstvu podlahy nelze měnit tak snadno jako třeba záclony. Je to náročné především technicky, ale samozřejmě také finančně. Proto je potřeba dobře vybírat. Před nákupem si ujasněte několik základních věcí.
Důležitým kritériem je povaha místnosti – k čemu bude sloužit, jak frekventovaný v ní bude provoz, míra vlhkosti v ní, i její rozměry. Pokud budete podlahovou krytinou sjednocovat dva či více prostorů, měly by být podlahy v jedné úrovni, aby nevznikl problém s napojováním krytiny. V tomto případě musí také vyhovovat požadavkům provozu ve všech místnostech.
Pak se musíte rozhodnout, zda je vhodné, aby podlaha byla z běžné krytiny a spíš nerušila, nebo zda má naopak upoutat originalitou svého vzhledu a vysokou kvalitou. Klíčovým limitem budou samozřejmě zase peníze.
|
Druhy povrchů a jejich použitíPodlahové krytiny – nebo vůbec povrchové vrstvy podlah – můžeme klasifikovat podle různých hledisek: podle typů, vlastností, možností použití i způsobu pokládky. Nejčastěji je však rozlišujeme podle materiálů, z nichž jsou vyrobeny, protože právě to ostatní charakteristiky určuje. Podlahové krytiny se vyrábějí z přírodních nebo syntetických surovin, a v důsledku hledání podlahové krytiny s pokud možno ideálními vlastnostmi stále častěji nacházíme i kombinace obou materiálů. Výsledků této snahy je hodně. Každý typ má pak logicky své výhody, a samozřejmě i své nevýhody. Tato rozdílnost – jak už to bývá – je nakonec kladná v tom, že určitá podlahová krytina je pro využití v tom kterém funkčním prostoru domu vhodnější než ty ostatní.
|
Dřevěná klasikaKe klasickým materiálům pro finální, tzv. nášlapnou vrstvu podlah patří dřevo. Rozlišujeme dva druhy dřevěných podlahových krytin, a to podle způsobu zpracování výchozí suroviny – parketové a dýhové.
První skupinu tvoří masivní a vícevrstvé parkety, palubky, a také vlysové a mozaikové podlahy. Podle způsobu pokládky se dělí na lepené a plovoucí. V životnosti vedou stále tradiční parkety vyrobené z jednoho kusu masivního tvrdého dřeva (např. dub, buk, javor, jasan, habr, ořech, akát, hevea-kaučukovník, jatoba, kempas, merbau, bambus, teak, ipé ad.). Díky tloušťce materiálu se dají při opotřebení povrchu několikrát renovovat obroušením a následným ošetřením povrchu. Lze je lakovat, napouštět vosky či oleji. Lokální poškození se dá zatmelit.
K výrobě vícevrstvých dřevěných podlahových komponentů, z nichž se skládají plovoucí podlahy, se používají pro nášlapnou vrchní vrstvu stejné
|
 |
| dřeviny jako u masivních výrobků. Jejich konstrukce je však složitější. Pod vrchní vrstvou z ušlechtilého dřeva jsou smrkové lamely, které mají orientaci vláken v kolmém směru vůči nášlapné vrstvě a také vůči spodní vrstvě, tvořené tzv. protitahovou dýhou.
Středová vrstva bývá také z měkkých dřev, dřevovláknitých desek nebo překližky. Vrchní vrstva je už finálně povrchově upravena z výroby. Právě na ní závisí její životnost, zvlášť na její tloušťce, která určuje, kolikrát ji lze přebrousit. Dýhované podlahy však mají nášlapnou vrstvu jen 0,6-0,8 mm. Spodní protitahová vrstva zajišťuje stabilitu podlahového dílce a brání vzlínání vlhkosti z podkladu. V současnosti se dřevěné komponenty pro plovoucí podlahy spojují podobně jako jejich imitace z laminátu tzv. suchým zámkem na principu pero a drážka. |
Chraňte plíce planety!Exkluzivní podlahy z exotických dřevin často pocházejí z pomalu rostoucích stromů tropických pralesů. Tyto ještě nedávno souvislé porosty, často označované za „plíce planety“, díky těžbě dřeva stále rychleji ubývají. Při nákupu dřevěných podlah proto hledejte označení Good Wood, které znamená, že dřevo pochází ze schválených zdrojů na řízených plantážích. |
 |
|
|
