Na toto téma jsme na webu Ekonomických staveb objevili zajímavý článek, který se svolením jeho autora, generálního ředitele ES, přinášíme v plném znění. Pokud právě hledáte pozemek pro svůj vysněný dům, věříme, že i pro vás mohou být dále uvedené informace užitečné. 

Mým snem byla odjakživa zděná kuchyň. Manžel mě několikrát upozorňoval, že to bude pro nás „navždy“.

Současný trend v architektuře a interiérovém designu opakuje dokola stále stejná hesla – čistý, vzdušný, bílý, rovné linie a prostorný. Současnou architekturu a design tvoří hlavně muži. Ti, kteří k rozvoji své silné stránky, tedy rácia, potřebují čistý a ničím nerušený prostor usnadňující jejich koncentraci. V časopisech pak nacházíte krásné bílé pokoje, které svou dokonalostí – a v některých případech až sterilitou – příliš nejdou dohromady s rodinným životem…

Během několika dní mně nezávisle několik mých přátel pochválilo, jak dobrá doba nás teď provází. Ano i ne, občas nejsou věci tak snadné, jak se na prvý pohled zdá.

K rozhodnutí zajímat se o mikrovlny a napsat tento článek mě přimělo to, že patřím do kategorie lidí více citlivých na elekotromagnetické radiace. Cítím dle nepříjemných pocitů v hlavě, na srdci a v břiše zapnutou wi-fi i z vedlejšího bytu, nemohu se u toho soustředit ani usnout. Vnímám okamžitou úlevu, když se zařízení vypne. Po telefonování s mobilem u ucha cítím půl hodiny nepříjemný tlak v hlavě…

K čemu jsou vlastně normy? Nám k ničemu. Jsou tragicky vysoké a šité na míru potřebám průmyslu. V některých zemích EU už limity povoleného ozáření veřejnosti klesly na zlomky toho, co je stále povoleno u nás. Z hlediska informovanosti a výzkumu vlivu bezdrátových technologií na zdraví lidí vládne v Čechách stále ještě hluboký pravěk. 

Náš dům má v sobě dost netradičního a jedním z výčtu jsou i stropy. Mám ráda dřevo, ale nesnáším dřevotřísku a OSB desky, které se za dřevo jen vydávají. Přírodnímu dřevu se nic nevyrovná. 

Nepochopen jsem se tuhle loučil s přáteli. Jak se tak totiž na návštěvách mele páté přes deváté, došlo i na bydlení a posléze na dům snů. Své sehrála fantazie i „odvar“ z letošních hrušek. Fiktivně se tak u nás postavilo šest dubajských paláců, tři letištní haly a pár utopistických vizí. S aquacentry, fitness, patrovými garážemi, golfovými hřišti a dálkovým ovládáním zahradního trpaslíka. Pějme píseň dokola pak ukázala na mě…

Provedení vnitřních omítek si vyžádalo spoustu času a práce, svépomocí se však podařilo hodně ušetřit. Lité podlahy pak byly hotové raz dva. 

Do konce roku jsme plánovali hlavně připojit dům na elektřinu, kanalizaci, vodu a plyn a provést vnitřní rozvody těchto instalací. Bez odborníků jsme se neobešli.

Od června do poloviny října se podařilo, z velké části svépomocí, realizovat nosné a obvodové zdivo, stavbu zastřešit, položit krytinu i osadit okna.

Cvičí nahoře na štaflích – profík se svítícím okem čelovky, šroubovákem v zubech a měřákem kdesi hluboko ve spleti různobarevných drátů. A pak směrem ke mně, člověku nepolíbenému tématem, zahuhlá: „není tam…(?!?)“ 

V prvním díle našeho seriálu jsme se zabývali důležitostí projektu. Získání stavebního povolení nám dalo následně docela zabrat. Po půl roce úřadování a zajišťování všech různých souhlasů a stanovisek jsme se dočkali a mohli slavnostně hrábnout do země.

Náš příběh bude o stavbě s velkým nadšením, které naštěstí neopadlo ani po dokončení domu. Když jsme se rozhodli pro nový dům namísto rekonstrukce stávajícího bydlení, využili jsme příležitosti a získali pozemek od rodičů. Jeho rozměry byly relativně ideální, vhodné převážně pro dům patrový, přesto jsme zvolili stavbu typu bungalov. A ačkoliv jsme prakticky stavební laici, můžete se těšit na díly o stavbě svépomocí.