Coby studentka oděvní průmyslovky jsem si doma stále šila nějaké modely na sebe a na krku nosila pověšený krejčovský metr. Můj otec zase doma pořád něco kutil, takže jeho společníkem byl pro změnu dřevěný skládací metr. Občas jsem musela i já přiložit ruku k dílu a být nápomocna při tapetování, vyměřování nových poliček atd. To pak otce mohlo trefit, když jsem z krku sejmula svůj krejčovský metr a jala se naměřit třeba délku tapety. Vůbec jsem nechápala, oč mu jde a proč říká, že tohle snad může napadnout jenom ženskou! Je snad metr jako metr, ne? Pomyslela jsem si…

Žlutá barva nám asociuje všelicos – od rozkvetlé jarní louky, přes teplé odpolední slunce zapadající nad podzimním parkem, až po sladké tropické ovoce (jako třeba banány, že). Nejinak tuto barvu vnímají umělci, kteří si byli odjakživa vědomi její všudypřítomnosti v přírodě a ve snaze se jí co nejvíce přiblížit se jejich palety značně zažlutily… 

Neříkám, že každá zeď si zaslouží nebo je jí souzená „ozdoba“, ale jsou prostory, které to opravdu vyžadují. Například dlouhé a úzké místnosti. Tmavé místnosti bez dostatku denního světla. Místnosti s vysokým stropem.  Berme to jako hru. Hrajte si, ale opatrně.  

Dlouho jsem nechápala svou kamarádku Magdičku, která má doma několik kočičích mazlíčků, že k všudypřítomným chlupům na jejím kabátě, elegantním svetříku či plyšové kabelce přistupuje naprosto rezignovaně, a když z ní mé nenechavé ruce pokaždé začnou všemožně barevné chloupky obírat, neurazí se, a navíc dá každému z nich okamžitě jméno…

Jaká by mohla být Zenova kuchyně? Šikovná, hezká, vybavená, moderní, retro nebo jenom drahá…, to je otázka?!