Stála jsem na terase a hleděla na noční Prahu. Zářila do tmy. První tóny, které přehlušily šumění stromů, patřily exotickým ptákům, druhé klavíru. Hostitel seděl uvnitř, usmíval se a jeho prsty sebejistě tančily po klaviatuře. Hrál. Jaké to asi je v zimě, když tu s přáteli, včetně prezidenta Václava Havla, slaví silvestr? Zasněně hrál. Jen tak, pro radost… a pro mě.