Tři roky uplynuly od doby, kdy v jeden zářijový podvečer Jiří a David poprvé projeli kolem bývalé budovy JZD, sjeli z kopečka a ocitli se na samém konci vísky, kde asfaltová cesta končí, lesy jsou husté a ticho a klid ohromující.
Čas jako by se na půli cesty mezi Pelhřimovem a Táborem zastavil. V zarostlé zahradě kvetly kytky, chalupa byla zvenku omšelá, ale ve vnitřku obyvatelná. Zkrátka romantika, místo dýchalo atmosférou a natolik Jiřího a Davida zaujalo, že se bez delšího váhání rozhodli chalupu zakoupit.
