Dřevostavba se zděnou tváří

Mladá dvojice hledala pro společný život klidné místo, které bude mít blíže k přírodě a tradičnímu způsobu života než k moderní zástavbě satelitního typu. Usedlost v malé obci, kde končí silnice a začíná chráněná krajinná oblast, působila na první pohled idylicky. Tichá náves s rybníčkem, vjezd dřevěnou branou, slunný dvůr, zahrada se vzrostlými ovocnými stromy, k tomu velký pozemek na kopci, který je chráněnou přírodní památkou, to vše je oslovilo natolik, že se smířili i se zchátralým technickým stavem deset let neobývaného původního stavení. „Chtěli jsme zachovat to, co bylo možné zachovat,“ vysvětluje majitelka domu, „proto jsme si na zahradě ponechali původní stromy, sklípek i starou maštal s pěknými cihelnými klenbami. Obdélníková chalupa se dvěma místnostmi, černou kuchyní a přilehlou stodolou ale byla na spadnutí. Kameny z rozebraného zdiva jsme alespoň použili na zídky a vydláždění dvora.“