Do jihozápadní stráně se opírá slunce pozdního léta a polední ticho je tak hluboké, až člověk znejistí, zda neohluchnul. Pak se na krátko ozve pila, protože práce kolem domu Michaely a Tomáše ještě neskončily. „Nejdříve jsme si představovali romantickou roubenku, ale když jsme zvážili, že tu chceme v budoucnu žít natrvalo a že za námi jezdí hodně přátel, vyšel z toho obdélníkový zděný dům se sedlovou střechou, zvenčí jednoduchý, ale uvnitř moderní, pohodlný a hlavně bezúdržbový,“ zdůrazňuje priority bydlení Michaela.
Místo pro stavbu v prudce se svažující jižní stráni bylo nejprve nutné zpřístupnit, odvodnit a vyrovnat. Složitá doprava strojů i materiálu do míst, kam nevedla silnice ani cesta, rozkopaná louka, metry a metry drenážních trubek, silná hydroizolační fólie a vrstva štěrku u každé opěrné zdi, to vše mělo k romantice pořádně daleko. Světlou stránkou rušného, prašného a zdánlivě nekonečného „budovatelského“ období je fakt, že rodinný dům nemá, jak tvrdí Michaela, jedinou chybičku. „Firmy jsme vybírali postupně podle ověřených referencí. Pracovali tu i místní řemeslníci, kteří mají zkušenost s kamenem,“ oceňuje Michaela a připomíná, že žuly z nedalekých lomů se na stavbě použilo opravdu hodně. „Chtěli jsme přírodním materiálem propojit dům s okolím,“ vysvětluje.
