Hrázdění ve třetím tisíciletí

Pozemek ve svahu nedaleko centra krkonošské obce nebyl malý, ale vzhledem k jeho nepravidelnému tvaru a svažitému terénu přicházelo pro stavbu v úvahu jediné místo – podélná poloha vymezená shora cestou a zdola terénním zlomem. Nový dům vyrostl na místě původní stodoly, která zaujímala právě tuto nejvýhodnější pozici. Situace nabízela příhodnou orientaci ke světovým stranám – sklon k jihovýchodu a jako bonus hezký výhled na centrum i panorama obce zasazené ve zvlněné horské krajině.

Majitel domu si od počátku přál dřevostavbu využívající především místní materiály. Dobře znal i místního dodavatele. „Firma Miloše Klimeše v okolí postavila řadu hrázděných domů v moderním i tradičním stylu. Pro nás tedy nešlo o úplný experiment, ale cestu již vyzkoušeným směrem. Dodavatel si též zpracoval dokumentaci, podle níž stavbu realizoval,“ řekl na úvod.

        

Protože se profesně věnuje ekologii a ochrana životního prostředí patří k jeho životním prioritám, obrátil se na architekta Pavla Šmelhause, který se zabývá navrhováním energeticky úsporných staveb. Každá nová stavba v oblasti chráněného krajinného území je vystavena velkým nárokům po technické i estetické stránce – musí odolávat klimatickým podmínkám a také obstát před ostřížím zrakem odborníků, kteří střeží respektování jedinečnosti prostředí. Právě obtížné výchozí pozice však dávají někdy vzniknout osobité architektuře.

HRÁZDĚNÉ KONSTRUKCE

 

Pocházejí z raného středověku, kdy byly známy pod názvem fachwerk. Vyvinuly se v oblastech s listnatými lesy s tvrdým, obtížně zpracovatelným dřevem a také tam, kde byl nedostatek kamene. Skládají se z dřevěných nosných trámů, diagonálních výztuží a výplně z cihelného zdiva, kamenného zdiva nebo hliněné mazanice. Do českých zemí přišly ze západní Evropy a až do 18. století byly u nás velmi rozšířené.

Koncept podle světových stran

Na úspory bere ohled již sama dispozice. „Do domu se vstupuje chodbou, která vede podél západní strany, na severní je hospodářská přístavba se skladem dřeva, kam se dá dojít suchou nohou. Tyto chladné prostory tepelně izolují obytné místnosti, které mají okna převážně na jih a východ. Totéž se odehrává i v patře, na návětrnou západní stranu vedou jen okna pomocných místností, na chladnou severní stranu nevedou okna vůbec,“ vysvětluje architekt. Vnitřní uspořádání odpovídá současnému standardu (v přízemí se nacházejí společné obytné prostory, vstupní hala, pracovna a zázemí, v patře ložnice rodičů a dětské pokoje s příslušenstvím).

        

Tradici horských světnic však ctí sloučení kuchyně, jídelny a obývacího pokoje do jedné hlavní místnosti. Tvar domu není pouhou kopií staré horské chalupy. „Přestože bychom si zde dokázali představit výrazně modernější dům, respektovali jsme charakter místních stavení se sedlovými střechami a podkrovím, neboť stavba podléhala schvalování Správy Krkonošského národního parku. Střecha má ale nižší sklon (20º), takže v podkroví vzniklo téměř plnohodnotné patro s minimální výškou stropu 2,20 m,“ pokračuje architekt. „Jako střešní krytinu navrhl dodavatel na základě praktických zkušeností z této lokality asfaltové pásy. Do skládané krytiny může v nadmořské výšce necelých 600 m v zimě zatékat.“