Samota na Vinici

1. 3. 2011

4 min. čtení

Podélně orientovaná pultová střecha je protipólem sklonu terénu

Prohlížíme-li si krásné vily v encyklopediích moderní architektury, můžeme objevit jeden společný rys, který dávají architekti svým dílům do vínku: elegantní čisté tvary nejvíce vyniknou v solitérní poloze, obklopené přirozeným přírodním prostředím. Hladkému bílému kvádru dokonale „sluší“ blízká silueta vzrostlého stromu či sousedního kopce, sousedství standardní zástavby naopak celkovému dojmu zpravidla příliš neprospěje.

Z obdobné filozofie vychází i dům architekta Milana Víta, postavený na okraji menšího středočeského města, kde se údajně v dávné minulosti nacházely vinice. Dnes to naznačují již jen názvy některých ulic a dalších míst.

Také interiér je založen na čistých tvarech a hladkých plochách. Nejvýrazněji se tu jako protiklad hladké barevné podlahy z přírodního linolea projevují stropy s hrubou strukturou pohledového betonu Kuchyň má oproti obývacímu pokoji o tři výškové stupně zvýšenou podlahu, pokrytou antracitovou keramickou dlažbou. Linka ve tvaru U byla vyrobena z bíle lakovaných MDF desek Schodišťové zábradlí v patře tvoří zídka z pohledového betonu. Dveře a zárubně z leskle lakovaného ocelového plechu přinášejí velký efekt za přijatelnou cenu

Pozemek leží na hranici volné krajiny a městské zástavby, v mírné terénní vlně svažující se k jihovýchodu. Jeho největším kladem je výhled na protější údolí, do romantické krajiny s jedinečným charakterem, opředené mýty z dřevních dob našich dějin. Do této scenérie architekt navrhl kompaktní hmotu kvádru s hladce omítnutou fasádou a volnou kompozicí oken. Pultová střecha s atypickým sklonem v podélném směru reaguje na reliéf terénu.