Stavba nese charakteristický rukopis svého autora, architekta Ernesta Wiesnera: kompaktní kompozice z kvádrů, strohý „masivní“ vzhled, typická okna, přehledný půdorys s oddělenými prostory pro rodinu majitelů a pro personál. Jádro domu, zakomponovaného do jižního svahu, tvoří přízemí s hlavním vstupem a vstupní halou. Přijímací salon, jídelna, hudební pokoj, pracovna a zimní zahrada odrážely životní styl vyšších společenských vrstev první republiky. Zde jsou navzájem dispozičně i opticky propojeny do jedné přímé linie, což patří k charakteristickým znakům Wiesnerových obytných domů.
Kopírování není dnes v architektuře považováno za přednost, některé výjimky ale potvrzují pravidlo. Vila bankovního ředitele Eduarda Münze, postavená v r. 1926 v brněnské čtvrti Pisárky, prošla v uplynulých desetiletích řadou velkých změn a téměř podlehla zubu času. Nyní znovu povstala ve své autentické kráse. Byla však upravena tak, aby se v ní dalo pohodlně bydlet i dnes.
