Dva a víc

Jsou-li vaše děti stejného pohlaví a nepříliš rozdílného věku, máte štěstí. Existuje totiž šance, že budou mít podobné zájmy a potřeby a dokážou se na mnohém samy dohodnout. Vždy se však snažte vytvořit každému z nich v pokoji co nejvíce soukromí. Určitě musí mít svou postel, psací stůl, skříňku nebo zásuvky na ukládání osobních věcí a ve skříni vyhrazené místo na oblečení.

Pokud se vaše děti nedohodnou jinak, pořiďte nábytek v přírodních odstínech nebo neutrálních barvách. Záliba v určitých barvách je velice individuální, dá se dohnat pomocí bytového textilu, doplňků či hraček, a změní-li potomek názor, lze je snadno vyměnit. Nesnažte se vměstnat do prostoru co nejvíc skříní. Dítě je až na výjimky nepotřebuje a pokoj plný nábytku působí tísnivě. Netvořte ze skříní celistvé bloky, raději střídejte vyšší a nižší. Získáte volné plochy pro poličky, obrázky a nástěnky.  

Menší děti potřebují spoustu místa na hraní. Přístup k hračkám by měl být co nejjednodušší, například v zásuvkách nebo kontejnerech, kam snadno dosáhnou. I úklid rozházených hraček by měl být jednoduchou a zábavnou záležitostí. Větší děti ocení menší, ale klidné místo, patřící výhradně jim. Tam si mohou nerušeně číst, hrát hry na počítači nebo psát esemesky kamarádům.

Počítejte s tím, že postele zaberou hodně místa. V minulosti se tento problém často řešil palandami, ale zkušenosti ukazují, že nešlo o ideální řešení. Pomineme-li komplikovanou dosažitelnost horní postele, dítě zde má k dispozici jen vydýchaný, teplý vzduch, obzvlášť v bytech s nízkým stropem, což je ze zdravotního hlediska naprosto nevhodné. Stále častěji se proto setkáváme s výsuvnými postelemi na kolečkách, které se mohou zasouvat pod sebe. Pokud se nám vejde do pokoje postelí víc, můžeme zvednout lehací plochu (ideálně do výšky 1 metru), a tak vytvořit prostor pro prádelníky, skříně nebo knihovnu pod postelí.