Při prakticky stejné technologii aplikace existují dvě základní dělení podle použitého izolantu: buď s deskami z minerálních, resp. skelných vláken, anebo s polystyrenovými deskami. Každý z těchto izolantů má své výhody i nevýhody. Polystyrenu je vytýkána malá prodyšnost, u minerální vaty je zas na závadu až přílišná propustnost.
V dnešní době ale není ani jedno z těchto tvrzení zcela pravdivé. Kontaktní zateplovací systém netvoří jenom polystyrenové desky či lamely z minerálních vláken. Skládá se z několika vrstev, které musí být svými vlastnostmi navzájem propojeny – sladěny, jinak systém ztrácí účinnost. Například otázka paropropustnosti základního izolantu musí korespondovat se stejnými koeficienty použitých lepidel a stěrek, ale velkou roli hraje i typ spojovacího materiálu a způsobu jeho aplikace. Jakmile jedna z vrstev nebude mít odpovídající hodnoty, ničí tím i vlastnosti celého systému a může mít destruktivní důsledky. V tom se právě liší certifikované systémy od těch podomácku sestavených.
