 |
Podle původního znění zákona bylo vlastníkovo rozhodování o tom, zda se stane jeho majetek předmětem dědění anebo zda jej ještě za svého života převede na jinou osobu, daňově neutrální. Sazby dědické a darovací daně byly totiž původně totožné. U převodu či přechodu majetku mezi předky a potomky i mezi manžely činily obě daně 1 až 5 procent, mezi sourozenci, mezi strýci (tetami) a synovci (neteřemi), mezi tchány (tchyněmi) a zeti (snachami) i mezi osobami, žijícími aspoň rok ve společné domácnosti, představovaly vždy 3 až 12 procent a ve všech ostatních případech 7 až 40 procent (sazba roste s hodnotou majetku). |
Darovat, odkázat, nebo prodat nemovitost a s jakou daní?
Skoro před deseti lety se – s celou nynější daňovou soustavou – dostaly do českého právního řádu daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí, kterými byly nahrazeny dřívější notářské poplatky. Tuto trojici daní (takzvané trojdaní) upravuje jediný zákon (č. 357/1992 Sb.).
